Tréninkový kurz Nenásilné komunikace v Turecku – nadšení i zklamání v jednom

Bývala léta, kdy jsem byl vůči kvalitě zahraničních pobytů a studií přes program Erasmus skeptický, ale postupně jsem si našel cestu k uznání. Můžete být totiž na sebelepším vzdělávacím programu, a přitom se stále flákat, nebo se účastnit od základu špatně zorganizovaného projektu, a přitom z něj vytěžit neuvěřitelné věci. Vždy je to totiž o lidech a o tom, jak k tomu přistupujete.

Před několika týdny jsem se zúčastnil tréninkového kurzu na téma Non-violent Communication (nenásilná komunikace), který se uskutečnil v Ankaře. Bylo to těsně před dubnovým referendem, kdy Turci hlasovali o změně ústavy, takže jsem trochu váhal, jestli je to vhodná doba pro cestování do země, ale o tom vám povím později.

Cestou do Turecka jsem měl štěstí, protože jsem během letu poznal muže z Ankary. Nasměroval mě i moji kamarádku do hotelu, a navíc nám dal peníze na autobus. Na mé poměry to byl luxusní hotel, ale ne každému je příjemné, když ho od rána do večera obskakuje personál. Měli jsme několik jídel denně, přesto někteří z nás neodolali a vyzkoušeli i jídlo přímo ve městě (v Ankaře je opravdu levně).

Bohužel bylo během prvních dní znát rozkol mezi očekáváním účastníků i samotných organizátorů projektu. Rozehřívacích aktivit, kdy se účastníci kurzu navzájem seznamují, bylo více než bylo nutné a než jsme se dostali jádru problému, uplynulo několik dní. Během té doby se organizátoři snažili upravit koncept kurzu tak, aby vyšli vstříc ostatním, ale tím se situace ještě zhoršila. Možná nastala chyba už při samotném výběru lidí, přesto se jim nakonec podařilo celou situaci zvládnout. Nejzajímavější částí kurzu se staly volné diskuze na téma emigrace, kandidatury Turecka v EU, konfliktů vzniklých z nedorozumění, negativní zpětné vazby a další. Někdy bylo lepší být pouze pozorovatelem a vnímat nejen informace, ale i sledovat chování lidí, a jindy naopak přispět nějakou perličkou.

Organizátoři kurzu sami prohlásili, že se jednalo o jeden z nejnáročnějších projektů, kterými si prošli. Nevýhodou také bylo, že celý kurz probíhal v prostorech hotelu, často bez přirozeného denního světla, přitom mnozí z nás v Ankaře nikdy nebyli. I přes počáteční neúspěch musím před organizátory smeknout, protože dokázali zachovat klid, rozvahu a myslím si, že svými názory nikoho neranili, což se o několika nerozvážných výrocích z řad účastníků nedá říci.

Nebudu vám nic nalhávat, nebyl to nejlepší projekt, jakého jsem se zúčastnil. Přesto mi dal hodně a už to, že jsme ho dotáhli do konce, byla zajímavá zkušenost. Vyrazil jsem tehdy jako účastník za Tmelník, z. s., který pořádá nebo se podílí na podobných projektech a rozhodně bych jel zase. Programy EU na podporu mobility a vzdělávání za své existence umožnily realizovat mnoho projektů a dali šanci mladým lidem cestovat a poznat cizí kulturu. Kdo ví, možná to jednou pomůže udržet v Evropě mír.

Samozřejmě se setkáte i s negativními názory, a to hlavně z řad daňových poplatníků, ale ať už se zapojíte jako účastník nebo přímo organizátor, vždy si něco odnesete. Povědomí o cizích kulturách, lepší jazykové dovednosti, nové zkušenosti, zahraniční přátele, nahlédnete pod pokličku při řešení problémů novými metodami a poznáte kousek světa. A možná si také vyvrátíte některé předsudky.

Situace v Turecku

Země je plná policejních a armádních složek, téměř všude mají bezpečnostní rámy a kontrolují batohy. Na letišti jsem dokonce zažil, že vážili příruční zavazadla (něco už jsem procestoval a nikdy jsem se s tím nesetkal, takže jsem byl překvapený). Na jednu stranu si člověk připadá jako kriminálník, na druhou stranu kontrolují úplně všechny, takže je to fér. Nakonec jsem v Turecku zůstal až do samotného referenda a navštívil i Istanbul. Před volbami probíhaly rozsáhlé kampaně a v ulicích měst bylo možné vidět hned několik „táborů“, které hlásaly svá hesla. Za doprovodu hlasité muziky a rozdávání letáků se doslova přetahovali o voliče (dalo by se to přirovnat k volbě krále a miss Majálesu). Přesto jsem za celou dobu nezažil žádnou potyčku. Nejspíš na tom má zásluhu i dlouhodobá přítomnost ozbrojených složek v ulici, která přispěla k poklidnému průběhu hlasování o budoucích pravomocech prezidenta. V Istanbulu se mě ujali přátelé Batur a Ezra, kteří mi byli skvělými průvodci. A i když všichni říkají, že v Turecku významně ubylo turistů, stále se umí dobře bavit. Samozřejmě jsou místa, kam se nedoporučuje chodit ani místním (ghetta), přesto na mě byli vždy všichni milí. Když budete mít příležitost, rozhodně byste neměli vynechat party 80’s v tureckém stylu.

Není divu, že mě po návratu z Turecka, když jsem sledoval výsledky referenda, zaskočil titulek na českém zpravodajském portálu „Krvavé volby v Turecku.“ Je důležité umět číst mezi řádky, protože takové tvrzení vyvolává v lidech nenávist a strach, mnohdy neoprávněně.  

Foto: Tomáš Kolomazník

Přidáno: 25.05.2017, Zdroj: Vzdělání.cz Autor: Tomáš Kolomazník

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si