„Studijní“ cesta do světa

Vzdelani

Studujete a nemůžete se ubránit dojmu, že jste se vlastně nic podstatného nenaučili? Možná ovládáte slovníkové znalosti svého oboru, dokážete kriticky přemýšlet o daných problémech a víte, jaká literatura odpoví na většinu otázek vašich učitelů, něco ale pořád chybí.

A to něco je možná důležitější než vše výše jmenované. Je to poznání a zkušenost, kterou sebelepší škola nemůže zprostředkovat. Poznání alespoň kousku světa za navyklým obzorem a zejména poznání sebe sama, svých schopností a slabých míst, nutnost pohotové reakce na nečekané potíže vymykající se teoretizovaní v přednáškové síni oficiální i hospodské. S tím vším přichází možnost „naučit se“ být sám se sebou, rozvíjet, co je rozvinout potřeba, a zbavit se omezujících zlozvyků, úzkostí a zafixovaných představ.Indie

Zajisté nikoli náhodou už učitel národů Jan Amos Komenský zakončil svůj vzdělávací systém cestou kolem světa. Moderní alternativu těchto cest si mnozí z nás vyzkoušeli při tzv. nezávislém cestování, charakteristickém především relativním dostatkem času, značným nedostatkem finančních prostředků, odporem k masovému turizmu a zvědavostí na život lidí mimo evropská turistická centra.

Co všechno si z takových cest odneseme, to záleží do značné míry na nás. V každém případě hromadu zážitků (v případě nadšenců vláčejících se s technikou pak i fotografií), s trochou štěstí větší pochopení pro starosti a radosti lidí kolem nás a povzbuzenou ochotu být ku pomoci těm, kteří to potřebují. (Jak jinak se odvděčit vzpomínce na všechny pohostinné lidi, kteří nám na cestách vytrhli pomyslný trn z paty?)

Po prázdninách se vracíme do škol a na univerzity o něco málo hubenější a moudřejší. Nezřídka si ale po dobu takové cesty neseme část domova s sebou, pohybujeme se ve společnosti kamarádů, se kterými nám je dobře a na které se můžeme spolehnout, když jde do tuhého. Mezi námi a světem stojí přátelská bariéra chránící nás před zkušeností, pozitivní i negativní.

Touha porozumět sama sobě a zjistit, jak se osvědčím jako samostatná bytost, byla jedním z důvodů, proč jsem během studia na univerzitě několikrát opustila pohodlné hnízdečko střední Evropy a vydala se na cestu sama. Volba padla na Indii, zemi dostatečně cizí, aby mi nedovolila setrvat ve zkostnatělých představách a zažitých vzorcích bytí, fascinující svým přírodním a kulturním bohatstvím a neodolatelně přitahující duchovním potenciálem vznikajícím v divoce vířící směsce hinduismu, islámu a buddhismu (abych pojmenovala alespoň ty největší náboženské směry). Svou roli sehrály i praktické důvody: relativně snadná komunikace s místními (díky dědictví britského kolonialismu se s mnoha lidmi domluvíte anglicky), finanční dostupnost (ve srovnání s Evropou je tam opravdu lacino) a v neposlední řadě pocit bezpečí, který jsem tam vždy měla. Přestože zdaleka nejde o ráj na zemi, se zachováním základních pravidel Golden Templediktovaných zdravým rozumem a upřednostňováním pobytu v přírodě a na vesnicích před ohromnými městy jsem si připadala o mnoho bezpečněji, než kdybych sama cestovala po jižní Evropě (kdo ví, možná i toto je jenom předsudek). V zásadě jsem stoupencem názoru, že pokud se mi něco špatného má stát, tak se to stane, a je lhostejné, zda mne to potká v rozvířeném prachu sluncem rozpálených indických cest nebo na drncající dálnici mezi Prahou a Brnem.

Indie mi dala mnohem víc, než jsem si představovala. Což vlastně nebylo tak těžké, protože jako první jsem si do batohu na cestu přibalila dvě zásady: nic neočekávat a nic nesrovnávat se životem doma. Není to vždy nejlehčí, ale vyplácí se to. A co jsem si přivezla domů? Krom dárků pro všechny, kteří mi během tříměsíčních škol umění, jak stát na vlastních nohou, občas moc chyběli, a kromě zavilého bacila, který se ke mně přidal těsně před návratem domů z poslední cesty (také se chtěl podívat do světa, tak už to zkrátka chodí), hlavně nesčetná setkání s lidmi mnohem moudřejšími, která mi dodnes pomáhají při nelehkých rozhodnutích (jen těžko zapomenu na desetiletou holčičku z Váránasí, která o svém místě na světě věděla mnohem více a určitěji než já o tom svém). Pochopení, že svobodu a štěstí nenalezneme nikde jinde než ve vlastním nitru (jejich hledáním venku, v něčem nebo v někom, můžeme přitom strávit celý život) a uvědomění si, jak málo práva máme tady, ve středu Evropy, si na cokoliv stěžovat.

A hlavně, první cesta do Indie, ze které jsem se k nemalému údivu své rodiny vrátila živá a zdravá, ve mně utvrdila lásku k cestám bez cíle a přesvědčila mne o tom, že se budu do širého světa znovu a znovu vracet.

Přidáno: 13.12.2011, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Tereza Dědinová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Jak sledovat studijní mobilitu ve vysokoškolském vzdělávání?
Jak jsou evropské vzdělávací systémy připraveny podporovat mobilitu studentů? Souhrnný přehled z publikace Mobility Scoreboard. Higher Education Background Report pro čtenáře Vzdělání.cz připravili odborníci Domu…
S odborným doučováním bude maturitní vysvědčení v kapse
S druhým stupněm na základní škole přibudou do života dítěte i přírodovědné předměty. A jelikož jde o náročnější, vyprofilovanější témata, ne každý žák si s nimi umí poradit sám. Kde mohou rodiče a žáci…