Srí Lanka: tady žijí lvi - I. část

Bílé místo na mapě a na něm nápis „tady žijí lvi“ – tak to je pro mě Srí Lanka. Země dvou národů, Tamilců a Sinhálců, kterou si ukradli Portugalci, jim ji vyrvali Holanďani a nakonec ji ovládli Britové. Pro turisty je to ráj, pro bátůžkáře jako já – luxus.

Když jsem vyrazil na Srí Lanku, očekával jsem rozvojovou zemi, v níž budu spát pod širákem, občas se s místními domluvím, že mě nechají přespat v chlívku, a ráno mi udělají lokální snídani. Dostal jsem hyperturistickou zemi, kde se musíte opravdu snažit, abyste našli kousek divočiny. A začal jsem nesnášet místní snídani.
Hlavně mě ale čekal kulturní šok. Něco nového. Něco jiného. Úplně jiného. Jiné počasí, jiný prostor, jiná mentalita, jiné způsoby komunikace.
Lži.
Ano, Srí Lanka je země, kde vám budou lhát do tváře, a když je na to upozorníte, ani se nezačervenají. Ale stejně je tam krásně.

Jak se mluví na Srí Lance

Na Srí Lance jsou dva hlavní jazyky: sinhálština a tamilština. Jsou rozdílné a jeden národ nerozumí druhému. Naštěstí je na ostrově velice rozšířená angličtina (zlaté koloniální země). Tedy, angličtina…
Rozhodně jí nemluví každý, spíš každý druhý až třetí. A ti co mluví, mluví jak… prvňáčci. Pokud se chcete na Srí Lance domluvit, zapomeňte na gramatiku a komplikované věty vůbec. Musíte si vystačit s jednoduchými větami, skoro hesly, a výraznou gestikulací.
„Menu. Pay. How much.“
Že vám nerozumí, často nepoznáte. Pořád se budou usmívat.
Výjimečně narazíte na někoho, kdo anglicky mluví plynule, a skutečně budete rozumět možná dvěma třem lidem, kteří nebudou mít ten šílený místní přízvuk.

Lidé, pozdravy, úsměvy

Úsměvy jsou dalším výrazným znakem Srí Lančanů. Každý se na vás zubí (na perličkové zuby zapomeňte a připravte se na sérií shnilých, vyvrácených stromů), zdraví vás, podává vám ruku.
„Where are you from?“ je jednou z nejčastějších vět, kterou uslyšíte.
Místní jsou milí, společenští, rádi si povídají a seznamují se. Jejich vnímání soukromí je poněkud jinde, než to evropské (Čech by řekl, že jsou „vlezlí jako smrad“). Což by nebyla taková tragédie, kdyby…

Dojení turistické krávy

Srí Lanka do značné míry žije z turismu. A protože průměrná srílanská mzda činí cca 5 000 korun, není divné, že místní považují každého turistu za boháče a snaží se na nich vydělat.
Je tedy obvyklé, že se na vás někdo přilepí, začne se s vámi bavit a dříve či později se dostane k nějaké super nabídce jen pro vás. Obzvlášť silně je to vidět u jedné specifické skupiny, totiž u…

Tuktukáři

Tuk-Tuky (v podstatě motorizované rikšy) jsou všude. Kam přijdete, tam na vás mává nějaký řidič a křičí: „Tuk-Tuk?“
Tuktukáři se po turistech vrhají jako vosy po kapkách medu a můžou se přetrhnout v nabízení nejdůraznějších služeb. Nejedná se přitom jenom o odvoz. Pokud třeba sháníte ubytování, můžete si být jistí, že všechny hotely ve městě jsou už plné a jenom tenhle tuktukář zná kamaráda, který má poslední volné místo. Necháte-li se přesvědčit (a většinou je velice těžké odolat), tuktukář předpokládá, že na vás získal monopol, a že až budete příště potřebovat služby lokálního tuktukáře, určitě se obrátíte na něj. Příští ráno na vás může čekat před hotelem, automaticky předpokládá, že budete chtít někam odvést. Představa, že by byl Evropan schopen jít třeba kilometr pěšky, je pro něj příliš neuvěřitelná.

Pozor, místní jsou docela citliví, a pokud vám jednou vnutili své „dobrodiní“, nebude se jim líbit, že využíváte služby někoho jiného. Když nám takhle jeden řidič našel místo na přespání a my následně chtěli využít jiného (levnějšího) řidiče, který nás měl vzít na safari v Yale, smrtelně se urazil, začal na nás křičet a chtěl nás z hotelu vyhodit. K jeho smůle hotel nevlastnil a majitelka se na to, jak jí kazí kšefty, nedívala shovívavým okem.
Za tři týdny jsem všehovšudy narazil na tři Srílančany, kteří nám chtěli pomoc nezištně. Buďte na to připraveni.

Cestování po Srí Lance

Cestování je na Srí Lance mimořádně levné, z místa na místo se můžete přesouvat bezmála za několik korun.
Nejlevnější ze všeho jsou vlaky, které jsou ovšem extrémně pomalé – jejích průměrná rychlost je asi 40 kilometrů za hodinu (zato můžete sedět v otevřených dveřích a kochat se krajinou). Navíc bývají tak přecpané, že lidé div nepadají ven.
O trošku dražší jsou autobusy. I ty bývají plné, ve většině z nich hraje místní verze populární hudby (v lepším případě) nebo lokální folk (upřímnou soustrast). Pokud máte velké štěstí, pustí vám nějaký bollywoodský film.
Autobusy zaujmou hlavně svým jezdeckým stylem. Začne to už na nádražích, které připomínají dopravní zácpu v mraveništi. Autobusáci pracují ve dvojici – řidič a průvodčí. Průvodčí vyskočí ven a vyvede řidiče z kovového bludiště. Mezi vyhýbajícími se vozidly je většinou tak pět centimetrů prostoru. I míň.

Pak začne Rallye Dakar. Řidiči autobusů jsou piráti, kteří znají jenom dvě polohy – plyn až na podlaze, brzda až na podlaze. Na čtyřmetrové stezce předjíždí další autobusy. Místy padáte ze sedaček, místy máte pocit, že vyletíte otevřenými dveřmi, od smrti vás dělí milimetry, ale po několika jízdách pochopíte, že šoféři to mají v malíku. Co je ještě zvláštnější – i když se řítí kupředu jak Speed Racer, ujet třicet kilometrů jim zabere tak hodinu. Některé věci nemají vysvětlení.
Třetí cestovní variantou jsou již zmíněné Tuk-Tuky. Jízda je to podobná jako u autobusáků, jejich výhodou je rychlost a pohodlí, nevýhodou cena (4x až 10x větší než u autobusů, záleží na tom, jak umíte smlouvat). Přesto je to něco, co byste si měli aspoň jednou vyzkoušet. Patří to k věci.

Smlouvání

A když už jsme u toho. Místní jsou obchodníci a chápou, že lepší je špatný kšeft než žádný kšeft. Nebojte se smlouvat, a když se vám něco nebude líbit, prostě se otočte a jděte. Ve většině případů si vás zastaví a nabídnou vám cenu.
Na druhou stranu, místní mají jeden špatný zvyk. Ukažme ho na příkladu tradičního fakírského představení:
„Had pane, chcete vidět hada.“
„Za kolik?“
„500.“
„To je moc.“
„Kolik dáte?“
„Dvě stě.“
„Ani omylem.“
„Tak nashle.“
„Dobře, 200.“ Ukáže mi hada a natáhne ruku: „Tak mi dejte mých 500.“
Ale na to může zapomenout. Domluvili jste se na 200! Že mají ty velké psí oči a vyčítavé pohledy je irelevantní!


Pokračování příště ... ;)

Zdroj fotografií: Vojtěch Žák

Zdroj úvodní fotorgrafie:  www.istockphoto.com

Přidáno: 10.03.2014, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Vojtěch Žák

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Procestuj svět za pár kaček
Miluješ cestování a chceš poznávat svět i za hranicemi ČR? Nebaví tě sedět doma za pecí, ale zároveň nechceš utratit všechny těžce vydřené peníze z brigády? S www.levnocestovani.cz se podíváš i do těch…
Práce v Dánsku: Individualita a odpovědnost
Když jsem před třemi lety poprvé přijela do Dánska a rovnou se tam při té příležitosti přistěhovala, všechno bylo nové a jiné. Najednou jsem se ocitla v zemi, kde zima není překážkou pro cyklisty a kde si lidé…
Cestování – nejlepší životní investice - recenze knihy
Kniha Cestování – nejlepší životní investice je zajímavá nejen tím, že je jakýmsi motivačním a kariérním rádcem, ale navíc je i biografií autora, který čerpal ze svých zahraničních zkušeností. Lukáš sice našel…
Výhra, kde nikdo nevyhrál - recenze knihy
Čtenářům portálu Vzdělání.cz přinášíme recenzi knihy investigativní novinářky Dale Russakoffové "Výhra?: kdo (a co) ovládá americké školy". Přestože kniha pojednává o americkém prostředí a jejich systém…