Spolubydlení, úděl většiny studentů

Vzdelani

Tématem spolubydlení jsme se už zabývali. Protože je to ale téma ošemetné a o hodně komplikovanější, než by se mohlo zdát (a taky proto, že to mnohé z nás brzy čeká), zkusíme se do něj ponořit ještě jednou. Tentokrát si řekneme, jaké jsou možnosti, na co si dát při hledání ubytování pozor, čeho se vyvarovat a jak bydlení vlastně shánět.

Pokud se stěhujete za studiem do cizího města, máte v podstatě dvě možnosti: koleje a privát. S bydlením pod mostem nepočítám, i když jsem nedávno slyšela docela drsné zvěsti o tom, jak například v Paříži jsou bez domova a střechy nad hlavou i lidé, kteří přes den normálně pracují, protože byty prostě nejsou k sehnání a pokud ano, tak jen za horentní sumy. Místo domů pak z kanceláře tito lidé zamíří na ulici. Tak zle ovšem na tom snad ještě nejsme. Pojďme se tedy podívat, co vás kde čeká, a jaké zkušenosti mají studenti s oběma variantami.

Milované i zatracované koleje

V ideálním případě představuje kolej levné ubytování nedaleko školy a menzy, spolu s dalšími studenty. O zábavu tedy obvykle není nouze. Bydlení na koleji má ovšem pár háčků. Nemáte jistotu, že se na kolej dostanete, poptávka totiž silně převyšuje nabídku. Většina univerzit má proto daný vzorec, podle kterého stanovuje pořadí studentů. O vašem osudu pak rozhoduje jen štěstí a skóre, které získáte. A i když pokoj na koleji přes všechny martyria dostanete, nemáte žádnou záruku, že ho dostanete i další rok.
Nesporné výhody bydlení na koleji ale má. Zahrnují například to, že se nemusíte o nic starat. Žijete v trochu menším luxusu, ale většina věcí je vám k dispozici. Některé, pravda, za mírný poplatek, ale když si uvědomíte, že vás nečeká přihlašování a odhlašování internetu ani složité shánění a stěhování pračky, tak ho přece jen rádi zaplatíte. Ubytování na koleji prý znamená pro studenty také jakousi jistotu. Smlouvu máte uzavřenou na určitou dobu, takže pokud velmi hrubě neporušíte kolejní řád, nehrozí vám, že skončíte na ulici. Pokud se za ubytovací zařízení zaručí taková instituce, jakou je vysoká škola, vzbuzuje to důvěryhodnost.

Protože ale nežijeme v ideálním světě, má bydlení na koleji svá úskalí. Šance na jednolůžkový pokoj je naprosto mizivá a ve většině případů neznáte své spolubydlící dopředu. Pokud chcete bydlet s kamarádem, nezbývá vám často nic jiného, než doufat nebo složitě vyměňovat. Ze zkušenosti vím, že očekávání pouze jediného spolubydlícího je často velmi pošetilé. Na kolejních pokojích přespává a spolubydlí daleko více lidí, než je tam nahlášených. Každý má nějakého kamaráda nebo přítele.

Také vybavení pokojů se od dob studií Štěpána z Básníků příliš nezměnilo. Nejsou finance, takže dokud něco slouží, tak se to přece nevyhodí! Co na tom, že už to před vámi použilo nespočet dalších lidí. Přídavná jména jako "nové" a "čisté" berte proto s rezervou. I když se na kolejích uklízí a pokoje mají být před předáním čisté, potvrdila mi kamarádka moji domněnku. Tedy že den před nastěhováním je potřeba navléknout gumové rukavice a s mopem coby mečem a hadrem místo štítu vytáhnout do boje proti špíně. Prý jí to ale s ohledem na náklady na bydlení až tak nevadí.

Kapitola sama pro sebe jsou samozřejmě studentské kolejní párty. Pokud máte rádi ruch a společnost, bude pro vás kolej pravděpodobně to pravé. Pokud ne, porozhlédněte se raději po privátu.

Privát - je to skutečně lepší?

Vypozorovala jsem, že například u nás v Brně je rozdíl mezi cenou sdíleného pokoje na privátu a na koleji téměř minimální. Za slušné peníze se dají sehnat i samostatné pokoje, je potřeba ale pořádně hledat, zvlášť pokud si bydlení sháníte sami a nechcete platit provize realitním kancelářím.

Život na privátu není omezen kolejním řádem, máte tedy relativně větší svobodu. Fajn na privátu taky je, že si můžete vybrat, s kým budete bydlet. Ovšem ne každý má na spolubydlící štěstí, i když se s nimi seznámí dopředu. Spolubydlící mé spolužačky hraje ve 12 večer i v 8 ráno na flétnu. Kdy a jestli vůbec někdy spí, to spolužačka neví, ale prý o tom silně pochybuje.
Pokud máte rádi společnost a nevyhovuje vám samota, může se vám na privátě lehce stát, že se budete cítit odříznutí a odstrčení. Stěhujete-li se do nového města, kde nikoho neznáte, na koleji se daleko jednodušeji seznámíte s novými lidmi, třeba v kuchyňce nebo ve výtahu.

Při hledání privátu si dejte velký pozor na smlouvu a obecně podmínky pronájmu. Je potřeba vědět, co přesně je v nájemném započítáno a jak se budou řešit například přeplatky či nedoplatky služeb, jako je elektřina a plyn.
S větší mírou svobody a volnosti přichází také větší míra odpovědnosti. Připravte se na to, že když se na privátě něco porouchá nebo rozbije, budete to muset pravděpodobně řešit vy, buď s majitelem, nebo sami. Připravte se i na menší či větší investice, které vás čekají, ať už se bude jednat o již zmiňovanou pračku, nebo třeba žehličku, hrnce, talíře... I když bude privát zařízený, vždy se najde něco, bez čeho se při nejlepší vůli žít nedá. My jsme třeba na příkaz majitele nesměly mít v mém prvním bytě pračku, nejspíš kvůli spotřebě vody. Vozila jsem tedy prvních několik let samostatného bydlení věci na praní mamince domů. (Mami, jestli to čteš, opožděné vřelé díky!) A protože jsem domů často nejezdila a byla jsem líná prát v ruce na valše, nakoupila jsem si postupně tolik oblečení, že jsem vydržela bez praní déle než měsíc, někdy až šest týdnů. Spravedlivým trestem mi budiž to, že jsem od té doby to oblečení musela neustále stěhovat a vláčet s sebou.

A tím se dostáváme k dalšímu problému na který můžete narazit. Při přesunu z jednoho privátu na jiný vás pravděpodobně čeká nemilý úkol, tedy nějak naložit s věcmi a nábytkem, který jste během pobytu na jednom privátu nahromadili a už nepotřebujete. Snadno se totiž přihodí, že na jednom privátu nebude k dispozici pračka, na tom dalším pračka sice bude, ale budete potřebovat třeba vlastní postel. Tohle se dá poměrně jednoduše vyřešit tím, že si věci koupíte z druhé ruky a připravíte se na to, že se s nimi můžete kdykoliv rozloučit a poslat je dál do světa.

Pár slov na závěr

Co říci závěrem? Snad jen to, že k pohodovému spolubydlení jsou potřeba pevné nervy a také pořádná dávka štěstí. Pravděpodobně se neobejdete ani bez špuntů do uší. Klasické hororové příběhy jak z privátů, tak z kolejí zahrnují samozřejmě spolubydlící "čuňátka", nezvané návštěvy kdykoliv během dne i noci, celonoční pařby, hluk, záhadné mizení jídla z ledničky, chybějící toaletní papír a podobně. Co dělat a nedělat, abyste se spolubydlícími v pohodě vycházeli, se dočtete třeba v našem starším článku.

Hlavně nepropadejte panice a nebojte se, nejste v tom sami. Každý z nás má nějakou svou strašlivou zkušenost se spolubydlícími. Občas se něco "nepovede" i vám. Nejhorší, co se "nepovedlo" mně bylo, když moje kočička začala čurat mé spolubydlící do postele. Musím ovšem podotknout, že dotyčná spolubydlící brala celou situaci s velkou, téměř nadlidskou trpělivostí a nadhledem, takže jsme obě, tedy já i kočka, přežily bez újmy na zdraví a se spolubydlící se dál kamarádíme. I přesto jsem v té době chodila domů s hrůzou, co tam zase najdu.

A jaký je váš nejhorší zážitek? Přiznejte se nám, co jste komu provedli vy! :)

Přidáno: 25.03.2013, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Dagmar Wiesnerová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Nečekané zážitky při stopování
O své zkušenosti z letního stopování do zemí bývalé Jugolsávie se podělil náš spolupracovník Tomáš Kolomazník. Co vás může potkat? Na co si dát pozor? A jak nízkorozpočtově se dá cestovat a zažít nečekané?
Přečtěte si rozhovor s Junko Shimada - japonskou studentkou, která před třemi lety získala cenu v Hrabalovské soutěži pro mladé překladatele do japonštiny.