Sikkim – třetí nejvyšší hora světa, padající kamení a spousta překvapení

Úzká kamenitá cesta vinoucí se mezi zelenými kopci, mlha trhající se o větve stromů a růžově zářící poupata rododendronů. Za zatáčkou se mi otvírá dechberoucí pohled na sněhem a ledem pokryté vrcholky Himalájí, Kančendžengu – se svou výškou 8 586 metrů třetí nejvyšší horu světa – odsud nevidím, jsem moc blízko, ale vím, že se pne ve své nebetyčné nádheře mimo můj dohled. Pod sebou vidím serpentiny, které jsem právě vystoupala, žlutozelené skvrny políček a usedlostí. A na krajnici mrtvého muže.
 
Ztuhnu uprostřed pohybu. Jsem v Indii už potřetí a potkala jsem v této nádherné a kruté zemi ledacos. Nicméně, přes oblíbené zkazky senzace chtivých cestovatelů, ani v Indii, s výjimkou mimořádných okolností, nepotkáváte lidské (a vlastně ani jiné) mrtvoly na každém kroku. Nemálo mrtvých jsem viděla ve svatém městě Váránasí, ale tam lidé často putují zemřít a očistit se v mocných vodách Gangy, a pohled na zesnulé zabalené do látek a připravované k pohřbu tam působí zcela přirozeně, cíleně a očekávaně.

Tady, na spojnici mezi Namchi a vesnicí Rabongla, jsem takový pohled rozhodně neočekávala. Sbírám odvahu a přistupuji blíž. Leží na břiše s rozhozenýma nohama a jednou rukou pod hlavou, jeho oděv je zaprášený a plný skvrn. Znenadání se ozve hihňání a proti mně se vynoří tři dívenky se snopy bambusu, převyšujícími je o dobrý metr, přivázanými na zádech. Zvědavě si mě prohlížejí třpytivýma očima a sbírají odvahu k oslovení, mrtvoly si vůbec nevšímají. Vzájemně si pomáhají hledat anglická slovíčka, a když si všimnou, jak zmateně zírám na tělo na silnici, pobouřeně vrtí hlavou. Moc pije, zase nedošel domů. Tomu se nic nestane, odbývají mé starosti a mnohem více se zajímají, odkud jsem se tu vzala a jak je možné, že jsem tady sama.

Z údajné mrtvoly se vyklubal námezní dělník holdující přemíře alkoholu; přeci jen mi to nedá a zkontroluji jeho dech. Zblízka je nevyvratitelným potvrzením dívčiných slov. Na Indii je to pohled poněkud netypický. Ne že by Indové nepili, alkohol je však pro většinu z nich tabu, které sice překračují, ale skrytě, nemluví o tom a už vůbec se nepovalují zpití do němoty na veřejnosti. I koupě láhve piva ve většině indických neturistických měst vyžaduje opatrný šepot do ucha toho správného člověka a v mnohém připomíná scény z konspiračních filmů.

Ne tak v Sikkimu. Sikkim ležící v severovýchodním koutu Indie a sousedící s Nepálem, Tibetem a královstvím Bhútán má jako jediný indický stát většinu obyvatelstva nepálské národnosti (s menšinami Bhútiú, Lepčů, Šerpů, Tibeťanů a dalších) a není nijak nadšenou součástí Indické republiky. Vláda se pokusila srdce místních získat mnoha ústupky a finančními dotacemi, k nimž patří i nulová daň na alkohol – jeho konečná cena je tak až několikanásobně nižší než v jiných státech Indie. A podle toho to také vypadá; ještě ten stejný den uvidím u cesty vrávorat stařenku v šátku a s lahví něčeho těžce identifikovatelného, ale bezpochyby vysoce alkoholického, v ruce. Vesele na mě pokřikuje a nabízí mi. Tradiční pohostinnost místních se ani v podroušeném stavu zjevně nezapře.

K typickým rysům Sikkimu samozřejmě nepatří pouze nepokrytá obliba pití – je to nádherná země v horách, plná strmých průsmyků, respekt vzbuzujících skalisek a lidských usedlostí schoulených v jejich stínu. Převažující buddhismus vyzdobil mnohé kopce chrámy a sochami, mezi nimiž umlká váš jazyk i myšlenky – jsou to místa, kde můžete pouze a přirozeně být v přítomnosti, tady a teď. Po výstupu na horský hřeben nebo vrchol vás vítají liány modlitebních praporků – ty nové dosud hýří barvami, z těch nejstarších už zbyly jen vybledlé cáry rozervané vichrem. V nižších patrech na jaře po stovkách rozkvétají rododendrony a magnólie a nejsou vůbec jako ty přepěstěné zahradní keříky, které známe, ale jako nádherné stromy se tyčí vysoko nad hlavami poutníků.

Sikkim je příkladem toho, že i Indie si dokáže vážit své přírody a jeho ochrana přírodního bohatství je nebývalá, byť pro cestovatele poněkud omezující, podobně jako zóny sousedící s Tibetem, kam západní turista bez speciálního povolení a průvodce nesmí ani vkročit.
Celý západní a severní Sikkim je pro nás přístupný pouze za předem daných podmínek, jejich splnění ale za tu trochu byrokracie stojí. Nezapomenutelné pohledy, krajina zakletá do svého kouzla. Ale také benzínové stanice skládající se z několika kanystrů (když řidič našeho džípu kontroloval doplnění nádrže s cigaretou nonšalantně povisající v koutku úst, mrazilo mne) a neustále obnovované cesty, které každý monzun spláchne a pohřbí pod nánosy bláta a kamení.

Jen s průvodcem se také dostanete až k základnímu táboru Kanchenjungy ve výši kolem 5000 metrů nad mořem. Spolu se sehranou skupinkou zápaďáků a nákladními jaky jsme týden putovali divukrásnou krajinou. Jarní počasí si s námi nakonec pěkně pohrálo a na výstup k cíli, který začínal ve dvě hodiny v noci, nám nadělilo desetihodinové husté sněžení a pichlavý vítr. Dny předtím a potom jsme viděli mnohem lépe a jasněji. V nejvyšším bodě naší cesty jsme si foukali na zmrzlé a kyslíkovou dietou fialovící prsty a věděli, že se jednoho dne zkusíme vrátit.

Fotografie byla převzata z Wikimedia Commons – autor Carsten.nebel

Přidáno: 17.06.2012, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Tereza Dědinová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Proběhla diseminační konference programu Erasmus+ odborné vzdělávání a příprava
V listopadu 2017 proběhla v Českých Budějovicích celostátní konferenci věnovanou oslavám 30. výročí existence vzdělávacích programů EU.