Posilka - povídka 2. místo

Ze sna mě vytrhlo tiché vrnění nočního stolku přímo vedle ucha. Se zalepenýma očima jsem nahmatal poskakující mobil a jedním okem zamžoural na display. Brácha! Malátně jsem stisknul zelené sluchátko a telefon mlčky přiložil k uchu.

„Čau, Jiřane,“ vítal mě vláčným hlasem. „Kde si?“

Zpomalená mluva a rozjařený tón prozrazovaly, že je slušně navátej. Mrknul jsem na hodinky. „Jsou čtyři ráno. Co myslíš?“ zachraptil jsem rozespale.

„Ty už chrápeš!?“

Než jsem stačil zformulovat nějakou říznou odpověď, umlčely mě výkřik bolesti a sprška sprostých slov: „Do prčic, kde ty ses tady vzala?“

Představa rozzuřené baby, která mu jí právě vlepila, trochu rozptýlila mou mrzutost z toho, že mě probudil v tuhle nekřesťanskou hodinu.

„Peťane, potřebuješ něco nebo mě chceš jenom namíchnout?“ zabručel jsem a zároveň napínal uši, jestli nezaslechnu nějaký ženský hlas. Nic víc, než svého skučícího bratra, jsem však nezaznamenal.

„Zakopnul jsem o činku,“ zasyčel bolestí.

„O činku?“ Z žárlivé ctitelky sešlo.

„Jo.“

Pohádka na dobrou noc ještě nikomu neuškodila, pomyslel jsem si, zavřel oči a s mobilem u ucha se otočil ke zdi.

„Vůbec jsem jí v tý tmě neviděl.“

Kdo ví, do čeho kopnul, napadlo mě. Má slušně upito a brejle nosí kvůli holkám víc v kapse než na nose.

„Kolik si jich měl?“ zachraptěl jsem v polospánku. Místo odpovědi však začal podivně funět a hekat.

„Ani cenťák,“ vyfrknul po chvíli.

„Co?“

„Ta činka přece,“ vysvětloval, jako bych byl natvrdlej. „Ani se nehla.“

To mi stačilo. „ Tak dobrou!“

Už jsem měl sluchátko na půl metru od ucha, když mi najednou poskočilo v ruce, jak do něj zařval.

„Počkej, brácha!“

Na vteřinu na mě z jeho hlasu dýchlo opravdové zoufalství.

„Jsem v průšvihu,“ dokončil a já si pomyslel ‚Už zase?‘. Rezignovaně jsem stáhl ruku zpět k uchu.

„Seš tam?“ řval na mě ten mrňavý aparát.

„Jo. Tak to vyklop.“

„Potřebuju, abys mě odtud vytáh.“

„Co? Ty po mně chceš, abych teď vylez z postele a někam pro tebe šel?“

„Jo, sorry, ale je to prekérka.“

Zatímco jsem si to rovnal v hlavě, slyším, jak svým hlubokým, rádoby sexy hlasem pronáší: „Nazdárek, kočičko....“

„Víš co?“ dopálil jsem se. „Ať tě zachrání ta tvoje číča a mě nech spát,“ odsekl jsem namíchle.

„To by bylo fajn, takový zachraňování,“ utrousil labužnicky, úplně jsem viděl ten jeho donchuanskej výraz, „ale bohužel je placatá stejně jako tyhle moje pitomý výkresy, který za všechno můžou,“ obrátil najednou a do něčeho praštil.

„Co to plácáš?“ vydechnul jsem. „ Peťane, můžeš mi laskavě říct, co se děje?“

„No hele,“ začal konečně vážně, „někam jsem spad.“

„Jak někam spad?“

„To bych taky rád věděl. Nejspíš to bude posilka. Ve světle mobilu vidim jen pěkný holky na zdi a stroje podobný kobylkám australskejm,“ utrousil trefně.

Buď je tak na mol, že už neví, co plácá nebo je fakt v průšvihu, a to pořádným.

„Jak ses tam dostal?“

„Ty vado, to mi nebudeš věřit,“ a začal vyprávět neskutečnou story.

Že prý si chtěl zavázat jen rozvázanou tkaničku, když vtom to zašustilo a výkresy, které opřel o zeď, byly v tahu. Šlo o skicy k jeho závěrečné zkoušce. Zmizely prý v nějaké díře, do které se pak pro ně natáhnul a zahučel tam taky.

„To byla ďaha, tos měl slyšet,“ vytahoval se jako malý kluk.

„Tys tam fakt spad?“

„Jo. Přímo po hlavě.“

„A jak je to vysoko?“

„Tak dva metry?“ hádal.

O jeho zdraví jsem si strarosti nedělal, byl nacucanej jako houba a takovým se pověstně nic nestává, ale štvalo mě, že musím fakt vylézt z pelechu a z té dvoumetrové pasti ho jít vytáhnout.

„Ty vole, to se může stát taky jenom tobě,“ neodpustil jsem si.

Ještě že je Peťan takovej flegmouš, přemítal jsem, zatímco jsem se soukal do džín. Jinýho by chytla schíza, že už se odtamtud nedostane.

„No dobře, tak kde seš?“

„To je právě ten průser,“ prohodil s podivně zabarveným hlasem. „Nemam šajn.“

S trikem napůl přetaženým přes hlavu jsem se zarazil: „To si děláš prču, že jo?“ Sranda to bohužel nebyla.

Když jsem trochu vychladnul, napadlo mě jedno místo. Chodíval jsem kolem té posilovny každý den do práce a v noci z flámů. Brácha bydlel přímo nade mnou a tak bylo pravděpodobné, že skončil právě tam. Pokud šel ovšem domů.

„Zůstaň kde seš a hlavně už nikam nelez,“ přikázal jsem zbytečně, nikdy neposlouchal. „Jsem na cestě,“ a típnul jsem to.

Za necelých deset minut jsem stál v jedné z mnoha anonymních pražských ulic lemovaných starými šedivými činžáky s barevnou výzdobou místních sprejařů a rozhlížel se, jestli někdo nejde. Ticho po pěšině.

„Brácha,“ zakřičel jsem šeptem přímo pod cedulí LADY FITNESS. Nic víc než šplouchání vody z nedaleké fontány, beztvarého kusu mědi připomínající nevkus minulého režimu, však slyšet nebylo.

Pár metrů jsem popošel a zkusil to znova: „Peťane!“

„Tady,“ ozvalo se tlumeně jako ze záhrobí.

Zanedlouho jsem klečel na rozpraskaném asfaltu a zíral do tmy přízemního okénka o rozměrech čtvrtky A4. Vůbec jsem nechápal, jak jím mohl propadnout.

„Já tě miluju,“ radoval se, když nahmatal mou ruku. „Ty seš fakt nejlepší brácha na světě!“ rozplýval se v rauši.

Trvalo poměrně dlouho, než jsem ho z té mučírny vytáhnul. Po několika neúspěšných pokusech korunovaných jeho záchvaty smíchu a mými nadávkami, se konečně podařilo nemožné: protáhnul se škvírou, kam se zdálo, že stěží proklouzne i kočka. Když byl na nohách, ulíznul si oběma rukama pocuchané číro, vytáhnul z kapsy ožmoulanou krabku kutnohorských Startek a s ledovým klidem si
zapálil. Potáhl dva prásky, pověsil se mi na rameno a zahuhlal: „Kam zajdem? Zvu tě na panáka.“

Zprvu jsem protestoval, ale nakonec mě ukecal. Stejně už bych neusnul.

„Fakt díky, brácha,“ pronesl o pár minut později v ošuntělém non‐stopu, který byl hned za rohem.

„To by pro mě nikdo jinej neudělal.“

„Ty seš neskutečnej lapač problémů,“ prohodil jsem. „ Jdou po tobě jak támhleten týpek po tý barmance.“

Zaostřil naznačovaným směrem a když našel zmiňované oči utopené v hlubokém výstřihu sympatické výčepní, pokýval souhlasně hlavou a hodil do sebe dalšího panáka rumu.

„No hlavně, že seš celej,“ dodal jsem s pohledem upřeným na velkou bouli uprostřed jeho čela, jejíž barva nabírala s každou minutou na intenzitě. Můj kritický pohled mu neušel. Sáhl si na čelo, přičemž si málem přivodil další úraz, neboť zapomněl, že předpažené a za bar zaháknuté ruce jsou to jediné, co ho drží ve stoje a vyfrknul užasle: „Ty vado, ta je! To bude mít Kroužek zase plnou hubu...“ v půli
věty se však zarazil. Oprýskaný jukebox hrající v rytmu blikajících světel odrhovačku Michala Davida jako by zvýšil volume a do toho brácha zařval: „Ty vole, já tam nechal ty výkresy!“

Takže druhý den musel do té posilky stejně zajít a přiznat barvu. Malá blondýnka, která si vše trpělivě vyposlechla, tomu prý nechtěla uvěřit. „Jak by moh proboha tak velkej chlap,“ brácha měří skoro metr devadesát, „propadnout tak malým oknem?“ divila se. Ale červíček nejspíš zahlodal.

Zhruba měsíc po dnes již proslulé záchranné akci s krycím jménem „Posilka“ jsem totiž po cestě z práce zaznamenal drobnou změnu: majitelka posilovny nechala inkriminovaný otvor zamřížovat.

A tak se stalo, že prvním počinem v začínající kariéře mého bratra architekta, je zhruba třicet čísel dlouhá tyč zabetonovaná nad přízemním okénkem jedné z pražských posiloven, která mi den co den připomíná bratrovo nadání na kuriózní průšvihy.

 Zdroj fotografie: www.istockphoto.com

Přidáno: 27.09.2013, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Kateřina Samešová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Mapy – Atlas světa, jaký svět ještě neviděl
Našim čtenářům přináším recenzi půvabné knížky Mapy. Vezmete ji do ruky a nejdříve jí chcete jen tak listovat a putovat světem. Pak vás ale zaujme nějaká konkrétní země. Zaměříte se na detaily, začnete je zkoumat a…