Na pohovoru říkej vždycky pravdu, aneb 10 otázek, které by tě neměly zaskočit

Vzdělání

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ do kanceláře vstoupí další člověk, očividně druhý personalista. To tu na mě budou dva? Navíc se mě ptá na to stejné co ten první. Aspoň že je sympatický, ne tak škrobený jako ten první, třeba bych k němu mohl být upřímnější…
Klap. Právě sklapla past.

Personalisti se občas uchylují k výše popsanému triku, když chtějí zjistit, jak moc jim kandidát lže. Zatímco nově příchozí se ptá na stejné otázky, první si poznamenává odchylky ve vašich odpovědích.  A protože nově příchozí je mnohem sympatičtější, máte sklon být k němu upřímnější… a kopete si tak hrob.

Nikdy nelžete

Na pracovním pohovoru byste nikdy neměli lhát. Personalista vycítí, že něco není v pořádku, a najde si způsob, jak odhalit pravdu.
„Když chci člověka dostat do stresu,“ říká personalista z Graftonu Ondřej Jaroš, „začnu se ho velice detailně vyptávat na to, co dělal na předchozí pozici.“ Jaké další otázky na pohovoru nejspíš padnou a můžou vám pěkně zavařit?

1) „Proč jste se na pozici přihlásil?“
Potřeboval jsem práci.“
To je samozřejmě relevantní odpověď, ale dobrý dojem neudělá. Zaměstnavatelé hledají nadšené a kompetentní lidi, kteří na pozici vydrží a budou motivovaní k práci.
Navíc, pro vaše osobní štěstí je lepší, když se poohlídnete po zaměstnání, které vás bude bavit.

2) „Co víte o naší firmě?“
Ehm…
Dnes už se této otázce prakticky nevyhnete. Pořádně si prostudujte webové stránky firmy, do níž se hlásíte. Zjistěte si něco o historii, jak si stojí na trhu…
Opět, je to užitečné i pro vás. Aspoň si uděláte představu, jestli se vám v ní bude líbit.

3) „Jaké máte zkušenosti s touto prací?“
A co se na té pozici vlastně dělá?
Z inzerátu se dá vždycky vyčíst, co bude člověk na pozici dělat. Nebo si to alespoň zkuste dohledat na internetu. Nemůžete očekávat, že vám to prozradí až personalista!

Žádné? No tak mě těšilo…
I když jste na této konkrétní pozici ještě nepracovali, určitě jste už dělali něco, co se vám bude hodit i na této pozici. Zdůrazněte to!
Například: i kdybyste nikdy nepracovali na zákaznické podpoře, v call centru jste se naučili komunikovat s lidmi efektivně. Bod pro vás.

4) „Jak byste se popsal?“
Jsem flexibilní, zodpovědný a mám rád pivo.
Dvě nevěrohodná klišé a jedna poznámka, která vám u některých personalistů jen zavaří.
Přitom to není nijak zákeřná otázka. Jenže lidi, kteří na ni nejsou zvyklí odpovídat, se na ni mohou pěkně zaseknout.
Zamyslete se nad tím, jak chcete, aby vás zaměstnavatel vnímal. Nelžete – pokud se prohlásíte za pořádného člověka, i když si libujete v chaosu, vymstí se vám to.

5) „Co je vaší slabinou?“
„Občas jsem až moc pracovitý.“
Zapomeňte na podobné „kladné slabiny.“ Buďte upřímní a najděte si něco, v čem byste se chtěli zlepšit. Ale pozor, nesmí to být nic vážného, kvůli čemuž by vás nemuseli přijmout! Zlatá střední cesta, přátelé.

6) „Co je vaší silnou stránkou?“
No já nevím…
Obzvlášť nesmělí lidé mohou mít problém najít na sobě něco pozitivního. Ale na pohovoru se musíte prodat!
Namyslete si alespoň 3 věci, v nichž jste skutečně dobří, a ideálně své „tvrzení“ podpořte nějakým příběhem, kterým dokážete, že jste skuteční takoví, jak říkáte.

7) „Čeho chcete dosáhnout?“
O tom jsem nepřemýšlel…
Pro zaměstnavatele je to důležité. Tato otázka odlišuje flákače od pracantů.
Flákač se někde potřebuje „upíchnout“, a kde bude za 5 let, to je mu docela šumák. Pracant má cíl. Občas má i plán. Má vizi a nebojí se ji předat.
Vize to může být osobní – chci postavit dům, uběhnout marathón, naučit se francouzštinu – i pracovní. Ta ovšem musí být v rámci firmy, do níž se hlásíte. Odpověď „Chci u vás nabrat zkušenosti a za pět let založit konkurenční společnosti“ vám kladné body nevynese.

8) „Proč jste opustil předchozí zaměstnání?“
Šéf byl kretén.“
Právě jste si podepsali rozsudek smrti. Nikdy před budoucím zaměstnavatelem nepomlouvejte toho předchozího!
Snazší je říct: „práce mě přestala naplňovat,“ „nevyvíjel jsem se“, „potřeboval jsem více peněz“ nebo něco podobného. A snažte se, aby to byla pravda.

9) Kolik byste chtěl brát?
Občas mi vyrazí dech, o kolik si lidé říkají, i když to naprosto neodpovídá buď místu, nebo jejich schopnostem,“ říká personalista Ondřej Jaroš.
Jakkoliv platí poučka „řekněte si o víc, než chcete“, buďte zároveň realističtí. Zkuste se podívat do platových žebříčků, kolik takový člověk bere, a poctivě se zamyslet nad tím, na kolik peněz máte se svými dovednostmi nárok.

10) Máte nějaké otázky?
Ne.“
Chyba. Vždycky mějte otázky.
Uchazeči se neptají na svého budoucího šéfa! Neptají se na to, jaký je a jak pracuje s týmem!“ diví se recruitment manažer FNZ Radka Švejnohová.
Člověk, který se dokáže ptát, působí lépe než ten, kterému je všechno jedno. Ukazuje zájem, inteligenci a personalistovi spíše utkví v paměti.

Přidáno: 04.02.2015, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Vojtěch Žák

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Recenze knihy: Nauč se to!
Publikace o učení (se) bývají buď snadno stravitelné a tedy nutně zjednodušující nebo suše odborné a pro běžného čtenáře obtížně přístupné. "Nauč se to!” vás přesvědčí, že lze oba přístupy úspěšně…
Backpacking - zkušenosti a tipy
Už jste někdy slyšeli, že se českým turistům přezdívá baťůžkáři? Jsme národ koumavý a stejně tak se snažíme ušetřit, kde se dá. Backpacking je ale trochu jiný a je spojen s cestovatelskou svobodou.