Jak budeme žít v budoucnosti

V předchozím článku Města budoucnosti – kde budeme žít za 100 let jsem se zaměřila na skutečné návrhy měst nového věku. Nijak zvlášť mne nepřekvapilo zjištění, nakolik se mnohé z projektů podobají popisům měst ve fantastické literatuře orientované na budoucí podobu světa. Nakonec, fantastika není zdaleka tak odtržená od reality, jak se jí občas vyčítá, naopak, spisovatelé fantastické literatury (tedy ti, kteří se nespokojí s cílem uspokojit nenáročného konzumenta, u kterého je beztak s podivem, že si raději nezapnul televizi) přejímají současné tendence a ve svých dílech ukazují, jakým způsobem se mohou rozvinout.

Nedávno jsem držela v rukou sbírku fantastických povídek z konce 18. století, v nichž lidé ovládali stroje létající po obloze. Tehdy ještě nedohledný cíl a výplod fantazie, dnes nudná realita.

Jak by mohl vypadat svět budoucnosti

V budoucích světech, které nezasáhla nějaká katastrofa olbřímích rozměrů (tzv. postapokalyptické romány, vedle proslaveného Malevilu Roberta Merleho upozorním alespoň na Metro 2033 a Metro 2034 ruského autora Dmitryje Glukhovského, zfilmovaná Cesta Cormaca McCarthyho na sebe upozorňuje sama) se ve valné většině počítá s bujným rozvojem současného kapitalistického systému (občas s protizávažím rudé Číny) směrem k nadnárodním celkům řízeným zájmy mamutích ekonomických uskupení. V takových světech je prezident Spojených států žalostnou figurkou krčící se v pozadí za vládci dotyčných byznysových konglomerátů (v kyberpunkvém románu Neala Stephensona řídí svět kmenově-firemní svazy zvané Fýly).

Současné problémy s ekonomickou a politickou nestabilitou jsou buď alespoň v části světa potlačeny ve prospěch jednotného postupu (např. již zmiňovaný Sníh) nebo se naopak vystupňovaly do extrému (nezřídka je území Spojených států – ano, ještě pořád je většina autorů SF z USA – sjednocenou enklávou relativního klidu a bezpečí uprostřed světa otřásajícího se v nejistotě).

Svět tradičně nejvíce trápí neúnosné přelidnění a s tím související nedostatek pitné vody a kvalitní potravy pro všechny. Rozevřené nůžky mezi ubohými a nesmyslně bohatými zůstávají – v mnoha textech je naprosté menšině umožněn luxusní život, zatímco majorita obyvatel se musí spokojit s velmi skromnými podmínkami k životu. V antiutopickém románu Edenie polského spisovatele Janusze Zajdela je v kosmu vybudována umělá planeta, která má být pro své obyvatele doslova rájem ve vesmíru. Lidé zvenčí jsou na ni pouštěni jen výjimečně a pod bedlivým dohledem. Všechna návštěvníkovi ze Země nesmyslně připadající opatření (naprostý nedostatek soukromí, kamery v pokojích, značně omezený prostor, nemožnost volby povolání atd.) jsou dobře zdůvodněna nutností chránit křehké těleso umělé planety. Celé to ale je jen jeden velký trik.

Závažnou hrozbou je nedostatek energie – zásoby zemního plynu a uhlí jsou vyčerpány, ani uranu příliš nezbývá (nehledě na značná rizika provozu atomových elektráren), solární energie sotva stačí na pokrytí základních lidských potřeb. Walter Tevis o tomto nebezpečí psal již v 80. letech minulého století; román Kroky slunce ukazuje svět stahující se zpět do ulity – průzkum vesmíru (a tedy i pátrání po vnějších zdrojích energie) byl zastaven, čím dál tužší zimy ohrožují stárnoucí obyvatelstvo, ulice jsou prázdné a Manhattan je plný opuštěných výškových budov – výtahy už nefungují a kdo by tak vysoko šlapal pěšky.

Choroby, které nás straší v současnosti, jsou díky pokročilé medicíně v budoucnu vymýceny – rakovina ani Alzheimerova choroba už nikomu těžkou hlavu nedělají. (Do parodie je to dovedeno v povídce Josefa Pecinovského, v níž je po několika stoletích probuzen z umělého spánku právě muž trpící rakovinou. Probouzí se do doby, v níž již na smrtelnou nemoc existuje lék, nicméně života ve zdraví si dlouho neužívá. Poté, co si ještě na nemocničním lůžku kýchne a vysvětlí to tím, že si asi do budoucnosti přinesl i rýmu, je zlikvidován zděšeným personálem, který musí za každou cenu zabránit rozšíření nebezpečné, ve světě budoucnosti neznámé nemoci.)

Většinu lidské práce hravě zastanou více či méně důmyslní roboti. V Limes inferior Janusze Zajdela je lidstvo rozděleno do sedmi tříd podle inteligence a pracují jen ti od třetí třídy nahoru. Manuální pracovníky nahradili roboti a lidí je v zásadě třeba jen v řídících funkcích. Všichni mají nárok na uspokojení základních potřeb a nikdo netrpí hlady. Na druhou stranu cokoli nadprůměrného je dostupné jen vydělávajícím (ať už poctivě nebo jinak) a lidé nikdy necestují za hranice svého města.

Walter Tevis v románu Zpěv drozda píše o světě, v němž se lidé vzdali veškerého práva na vládu: prakticky vše je řízeno roboty, rodiny a přátelské celky jsou rozbity, lidé neví nic o své minulosti, neumí ani číst a psát, pěstují soukromí (sdílení věcí je těžkým přestupkem), nezájem o své okolí a rychlosex. A noví lidé se už díky sterilizačním kapslím nerodí.

V kyberpunkových románech je virtuální svět skutečnější než ten, který známe my. Lze v něm žít, obchodovat, milovat, snít i umírat. Hranice obou světů jsou mnohdy nejasné. Krom Stephensonova Sněhu určitě doporučuju Pyl Jeffa Noona nebo Fairyland Paula Jamese McAuleyho.

Přidáno: 09.11.2012, Zdroj: Vzdělání.CZ Autor: Tereza Dědinová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si

Proběhla diseminační konference programu Erasmus+ odborné vzdělávání a příprava
V listopadu 2017 proběhla v Českých Budějovicích celostátní konferenci věnovanou oslavám 30. výročí existence vzdělávacích programů EU.