Filmový festival Cinema Mundi počtvrté – mytická melancholie i černý humor

Poprvé se opona „Filmových světů“ před brněnskými diváky otevřela na přelomu února a března roku 2010. Iniciativa filmového nadšence a provozovatele letních kin Josefa Čadíka se uchytila a v uplynulém týdnu přivítalo Brno tento filmový festival již počtvrté.

Ambicí festivalu je přinést na jedno místo pozoruhodné filmy minulých let – a nejen ty, které si vydobyly proslulost a ocenění Oskarů či Českých lvů, ale také snímky, které se na plátna českých kin často nedostanou. Filmový maraton nabízí možnost získat představu o filmové tvorbě filmařsky mladých a ne zcela známých zemí – vedle děl z Německa, Spojených států nebo Francie jsou uváděny filmy z Mexika, Kostariky, Ázerbájdžánu nebo Jihoafrické republiky.
V tomto ročníku festivalu mne zaujaly především filmy ze zemí, o jejichž filmové historii jsem doposud věděla málo nebo nic.

Buta – poezie a příběh hledání a nalézání

Jako první mne nadchl snímek Ázerbájdžánské produkce režírovaný Ilgarem Najafem. Pohádkové vyprávění o malém chlapci žijícím se svou babičkou na svazích ázerbájdžánských hor vyniká nádhernými obrazy, nevnucovaným poselstvím a absurdními prvky, které zajišťuje návštěva zástupce kosmetické společnosti z velkého města.
Příběhem tak prolínají dvě hlavní roviny: dospívání sirotka, který se vymyká svému okolí – citlivostí, soucitem a neochotou „prostě být jako ti druzí.“ Jeho odlišnost a absence rodičů mu přinášejí nemálo problémů, na druhou stranu mu otevírají světy a možnosti jeho vrstevníkům uzavřené. Buta na vrcholu kopce tyčícího se nad jeho vesnicí buduje obrazec z bílých kamenů, které sám po jednom či po dvou přináší z pod kopcem tekoucí řeky. Chce vytvořit něco, co v plné kráse vyniká až z pohledu shůry a nijak ho netrápí, že jemu samotnému tento pohled zůstává odepřen. Na námitku dívenky, která ho často doprovází, že obrazec uvidí jen ptácí, odvětí „já vím“ a s úsměvem pohlédne na nebe. Jeho průvodcem a pomocníkem ve vyrovnávání se s křivdami a osamělostí se mu stává starý vesničan, který mu dodá odvahu zůstávat sám sebou, jakkoli to někdy bolí.
Příběh sirotka doplňuje setkání městského Ázerbajdžánce s vesnickou realitou – světem, který je mu naprosto cizí a nepochopitelný, přesto ho přitahuje a přináší mu lásku a pochopení toho, co je skutečně důležité. Mladík v džínách s kravatou, jehož dodávka uvízne u řeky před vesnicí, působí jako komický prvek. Tím by zůstal po celý film, nebýt jeho prozření a ochoty vzdát se dosavadního pohledu na život.
Film Buta pracuje s náladou, náznaky a emocemi – nesnaží se příliš vysvětlovat a to mu svědčí.

Houbaření – černý humor a politická satira

Estonský režisér a scenárista Toomas Hussar si pro svůj celovečerní debut vybral neustále aktuální téma zkorumpovanosti politiků a zhýčkanosti představitelů veřejného života. Absurdní tragikomedii dominuje příběh tří postav – politika Aadu podezřelého z korupce, jeho ženy Viivi a namyšleného rockového zpěváka Zäka, kteří se společně ztratí v lese, kam si vyjeli na houby. Původně vybrané místo se jim pro houbaření nezdá vhodné (českého diváka uvyklého tichu lesa pobaví parkoviště narvané auty, hlasitě znějící popová hudba a přístřešky ve tvaru mochomůrek), Aadu tedy – silně rozmrzen čerstvým nařčením z toho, že si za peníze daňových poplatníků vyjel na výlet do Peru – zajede na zcela neznámé místo uprostřed lesů.
Les jako symbol lidského zbloudění je ve filmu nehostinný, rozlehlý a skrývá mnohá, často jen představovaná nebezpečí. Nepříjemná situace se v myslích protagonistů mění v extrémní ohrožení, boj o nalezení cesty zpět koresponduje s bojem o znovuzískání popularity a politického dobrého jména. Absurditu podtrhují vstupy dalších postav, zejména šíleného samotáře trpícího averzí k hvězdám veřejného života. Ohrožení (skutečné i smyšlené) vytahuje na povrch povahové rysy postav, které jsou za běžných okolností dovedně ukryty pod nánosem civilizovanosti. Komičnosti dodávají kontrasty mezi skutečností a představami a také vynikající výkony herců. Méně komické je poznání, jak snadno lze jít doslova přes mrtvoly…
Vynikající je závěr filmu – tisková konference se zachráněnými houbaři – na které Aadu potřebuje strhnout pozornost na své dobré vlastnosti a bagatelizovat komičnost situace i aféru s cestou do Peru. Několikaminutový monolog doprovázený sedmou Beethovenovou symfonií v divácích vyvolává záchvaty smíchu, u filmových novinářů a Aadu samého však dojetí a dojem hrdinství.
Houbaření je vynikající film a na další projekt Toomase Hussara jsem moc zvědavá.

Kdybychom už se neviděli – melancholie jako za starých časů

Posmutněle komický snímek z mexického domova pro seniory režíroval Juan Pablo Villaseñor. Pětice pánů již dávno za zenitem a více či méně amatérských hudebníků uprchne z domova, kam je povětšinou odložilo potomstvo, a rozhodne se vydělávat si muzicírováním na veřejnosti.
Kontrast mezi starosvětskou zdvořilostí ne zcela čiperných důchodců a dravým prostředím mafiánů a striptérských klubů způsobuje, že občas nevíte, jestli se smát nebo plakat. Staré pány pohání touha po intenzivním životě (alespoň na chvilku), štěstí a přesvědčení, že jim nikdo nemá co mluvit do toho, jak mají žít a zemřít.
Film oproti předcházejícím dvěma snímkům působí nejméně svěže a promyšleně, přesto ho lze doporučit.

Přidáno: 15.03.2013, Zdroj: CINEMA MUNDI Autor: Tereza Dědinová

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

EKONOMICKÉ FAKULTY - přípravné kurzy

Intenzivní přípravné kurzy na přijímací zkoušky na ekonomické fakulty, jejichž součástí je zkuška z matematiky a cizího jazyka. Studenti mají vysoké procento úspěšnosti u přijímacích zkoušek a s kurzy i lektory je spokojeno přes 94% účastníků kurzů.

[ x ]

Přečtěte si