Budoucí učitelé potřebují vědět: JAK a PROČ hodnotit ve školách slovně

Od října 2010 probíhá na Pedagogické fakultě UP tříletý projekt „Pedagogika v praxi a umění učit (PVP): Zvyšování atraktivity povolání učitele“. Nabízí studentům (nejen) pedagogické fakulty příležitost, jak rozvinout teoretické znalosti, ale i praktické schopnosti a dovednosti zvyšující jejich konkurenceschopnost na trhu práce. Jeden z jeho workshopů se věnoval slovnímu hodnocení.

Na interaktivních workshopech, víkendových akcích a letních školách se studenti setkávají s lektory, kteří se v praxi zabývají různými oblastmi pedagogiky, vzdělávání a výchovy. Klíčové otázky projektu zní: PROČ a JAK. Jednou z otázek je JAK a PROČ hodnotit slovně. Na to studentům odpověděly PhDr. Jana Nováčková, CSc., a PhDr. Dobromila Nevolová: „Slovní hodnocení je nejznámější forma ‚alternativního‘ hodnocení ve škole. Způsob, jakým dítě i jeho rodiče dostávají informace o procesu vzdělávání od učitele, souvisí zásadně se způsobem výuky samotné. Slovní hodnocení není jedinou alternativou známkování. Má sice své přednosti, ale také nezanedbatelná rizika.“ Z podkladů k jejich workshopu byl vytvořen i následující článek.

Lektorky studentům sdělily, že se slovním hodnocením mají čeští pedagogové zkušenosti od roku 1990, kdy několik škol požádalo ministerstvo školství o povolení vyzkoušet ho. V další etapě bylo slovní hodnocení legalizováno novelou vyhlášky o základní škole jako alternativní možnost ke známkování v 1. až 3. ročníku (podmínkou byl souhlas rodičů). Nový školský zákon stanovil od 1. 1. 2005 tuto možnost jako rovnocennou s klasifikací pro všechny ročníky ZŠ.  

Na prvním místě je pocit bezpečí

Hodnocení je v podstatě porovnávání. Porovnáváme současný stav s předcházejícím nebo s cílem, se standardem, kritériem, vzorem, s jiným provedením atd. „Ve škole dělá z hodnocení značně rizikovou záležitost právě to, že je soustředěno téměř výlučně do rukou druhé osoby a že způsoby, jak a k čemu se hodnocení používá, mohou představovat pro řadu dětí pocit většího nebo menšího ohrožení. Z výzkumů mozku víme, že při pocitu ohrožení se snižuje efektivita učení!“ upozorňovaly lektorky.

Hodnocení osoby a srovnávání s jinými

Lektorky také zdůraznily, že naopak to, co pro úspěšnost jakékoliv své činnosti nepotřebujeme, je hodnocení kvalit či nedostatků naší osoby („ty jsi moc šikovný/nešikovný“) a veřejné srovnávání naší osoby s druhými („nejlepší počtář z naší třídy je Jirka“, „Péťa je nejslabší žák“). Je to vysoce ohrožující a ten, kdo takto jedná, se staví jednoznačně do nadřazené mocenské pozice. Obojí se bohužel ve škole záměrně i nezáměrně děje.

Ve slovním hodnocení by nemělo být jmenováno žádné jiné dítě („hodně pomáháš Filipovi“, „s Evou jste zorganizovaly…“). Mělo by se týkat jen a jen adresáta.

Nikoliv hodnocení žáka, ale zásadně jen hodnocení jeho činnosti, výsledků či chování!

Kdykoliv jsme v pozici, že máme hodnotit něco, co se týká druhého člověka, měli bychom se držet zásady, že máme hodnotit průběh toho, co dělá, výsledky jeho činnosti, jeho chování, ale nikdy jeho vlastnosti, jeho osobu! Lektorky proklamovaly své přesvědčení, že slovní hodnocení nemůže a ani by nemělo mít jednotnou formu.

Osobní či neosobní tón

Dále doporučují, aby slovní hodnocení bylo adresováno dítěti. Tím dáváme najevo, že učení je jeho záležitostí, jeho zodpovědností. Samozřejmě používáme zdvořilostní formu s psaním velkých písmen – Ty, Tvoje apod.
Pokud se učitel rozhodne pro neosobní tón slovního hodnocení, co nejobjektivnější popis, je to naprosto v pořádku. Je to mnohem bezpečnější, než když učitel vyjadřuje, jak mu žák dělá radost. To je rizikové zejména z hlediska záměny motivace – dítě se má učit pro učení samotné, pro radost z vlastního poznávání, pro uspokojení z vlastního pokroku, nikoliv proto, aby dělalo panu učiteli radost. Totéž platí o dělání radosti rodičům,“ varovaly lektorky.

Důvodem pro neosobní tón mohou být i velmi dobré vztahy mezi učitelem a žáky, kdy žáci mají tolik zpětné vazby a různorodých podkladů v průběhu celého pololetí, že je jim naprosto zřejmé, jak si se svým učením stojí. V tom případě je slovní hodnocení spíš formalitou, kterou vyžadují předpisy. „Psané slovo má většinou větší váhu. Můžeme si ho číst znovu a znovu a děti to se svými slovními hodnoceními dělají. Vřele a s empatií popisované potíže mohou pozitivně ovlivnit vztahy mezi učitelem a žákem. I když dítě není učiteli sympatické, je věcí profesionality, aby dítě cítilo přijetí. Pečlivě volené věty ve slovním hodnocení tomu mohou napomoci.

Zmírňovat vyjádření, převádět negativní formulace do pozitivních

Slovní hodnocení nemá být jen výčtem toho, co se dařilo, vysvětlovaly lektorky. Tím pozitivním samozřejmě vždy začínáme, ale zmiňujeme se i o potížích a problémech. Jde však o taktní vyjádření těchto skutečností. Často pomůže převést popis minulého chování do úkolu pro budoucnost. Např. místo formulace „ještě ti dělá problémy...“ raději zvolte: „bude potřebné ještě dotáhnout násobilku, orientaci na mapě, udržování místa v čistotě...

Pokud je to možné, uvádíme i náměty, co lze s problémy dělat: „Aby Tvé referáty měly trochu více uspořádanou strukturu, pomohlo by udělat si heslovitou osnovu, aby bylo vidět, jak na sebe myšlenky navazují.

Když dítěti doporučujeme něco pro zlepšení, mělo by tam být odůvodnění. Alespoň část námětů na další práci či postup by měla být podána jako obecnější informace, tj. v 1. osobě množného čísla nebo ve 3. osobě: „Pomáhá spíš častější krátké procvičování (třeba dvakrát za odpoledne 5 minut), než jednou za dva-tři dny na delší čas.“

Rizika slovního hodnocení a známek

Aby slovní hodnocení mělo opravdu onen charakter zpětné vazby, který bude blahodárně působit na žáka, nemělo by být prostým „převyprávěním“ známek.

Lektorky připomněly hlavní rizika známek:

  • vyjadřují velice chudě jen jeden dílčí aspekt procesu vzdělávání;
  • známky by měly sice vyjadřovat pouze úroveň zvládnutí jednotné normy, jsou však zatíženy různými chybami – do hodnocení výkonu se promítá chování žáka (jeho píle, soustředěnost, „zlobení“), složení třídy, osobní vztahy, ohled na výkony v jiných předmětech atd., což výpovědní hodnotu známek značně snižuje;
  • vedou ke třídění dětí a tím i k jejich nálepkování, což má efekt „sebenaplňující se předpovědi“;
  • stávají se samy o sobě cílem snažení, když to není na známku, není důvod se snažit;
  • jsou zdrojem stresů.

Na první pohled je zřejmé, že i poměrně krátké slovní hodnocení bude obsahovat víc informací než známka. Jeho nespornou předností je, že odděluje informace o zvládnutí učiva, o procesu učení a chování dítěte. I když se může zdát, že nehrozí nebezpečí, že by se dítě učilo kvůli slovnímu hodnocení, i zde je určité riziko. Pokud se budou ve slovním hodnocení objevovat pochvaly, mohou fungovat jako náhradní cíl učení, stejně jako známky. Vyhneme se tomu, když bude zachována popisná forma slovního hodnocení.

I slovní hodnocení může být zdrojem nálepkování se všemi jeho riziky, a právě tak může být zdrojem stresů, dodávaly lektorky.

Rozkazovací způsob není vhodný

To, co potřebujeme, nejsou příkazy, ani rady, ale informace, jaké jsou možnosti (zdrojů, postupů), které by nás mohly posunout blíž k našemu cíli. Ten, kdo je poskytuje, jednoznačně nechává rozhodnutí o jejich použití v rukou toho, komu je poskytuje. Tedy například: „psaní dopisů z prázdnin bude příležitostí v klidu se zamyslet nad psaním i a y, velkých písmen i nad správným oddělením vět – i to je opakování učiva“ místo „až budeš psát dopisy z prázdnin, dej si pozor na i a y, velká písmena, správně oddělené věty“;
Děti, které si navyknou plnit poslušně naše pokyny, aniž by pořádně věděly, proč je třeba to dělat, mohou být značně pasivní; jiné děti, jakmile zaslechnou rozkazovací způsob, se vnitřně „naježí“ a neudělají, co se po nich žádá, i kdyby jim to mělo uškodit.

Zrádná pochvala

Většina slovních hodnocení se hemží pochvalami. Mnoho učitelů a rodičů ani nenapadne, že by to mohlo mít nějaký negativní dopad. Dítě se bude snažit hlavně proto, aby získalo pochvalu. Když tedy chceme hovořit o pěkných pocitech spojených s úspěchem, měli bychom hovořit o pocitech dítěte: „asi máš radost, že počet chyb se snížil skoro o polovinu“ místo „chválím tě za zlepšení v diktátech“ nebo „mám velkou radost, že počet chyb klesl na polovinu“. Slova „chválím, mám radost“ by se ve slovních hodnoceních neměla vyskytovat!

Slovní hodnocení má své chyby, ale i potenciál být skutečnou zpětnou vazbou

Lektorky workshop uzavřely shrnutím a vysvětlením: „Jak jsme uvedly, slovní hodnocení není samospasitelný lék, má svá (a ne malá!) rizika. Je však mnohem nadějnějším nástrojem hodnocení ve škole zejména proto, že má velkou potenci být skutečnou zpětnou vazbou, kterou každý potřebuje, když něco dělá. Děti nepotřebují pro své učení „cukr a bič“, nepotřebují, aby je někdo třídil, škatulkoval, hodnotil jejich vlastnosti. To, co potřebují, je kvalitní zpětná vazba. Slovní hodnocení jí může být.

Pedagogika v praxi a umění učit: Zvyšování atraktivity povolání učitele
Reg.č. CZ.1.07/2.2.00/15.0282

Článek vznikl na základě podkladů od lektorek PhDr. Jany Nováčkové, CSc. a PhDr. Dobromily Nevolové.

Přidáno: 21.05.2012, Zdroj: Univerzita Palackého v Olomouci

Přečtěte si novinky z oblasti vzdělávání a školství na portálu Vzdělání.CZ. Tipy pro studenty, tipy pro učitele, aktuality ze světa vysokých škol či výuky jazyků. Přinášíme Vám také kulturní servis, doporučujeme knížky, které stojí za to si přečíst. Pobavte se a vzdělávejte se na portálu Vzdělání.CZ!

Jazykové kurzy v zahraničí

14 jazyků, 40 zemí, více než 200 destinací. Standardní, intenzivní a přípravné kurzy ke zkouškám, business kurzy, kurzy pro manažery, kurzy pro mládež. Nejlepší ceny v Česku plus stálá nabídka slev. Organizace pobytu švýcarskou společností ESL Education s pobočkou v Praze.

Vzdělání jako investice do budoucnosti

„Na VŠMIEP se snažíme o to, aby studenti měli znalosti přesahující jejich obor. Specializujeme se na tři základní obory, které jsou v dnešní době těsně spjaté - ekonomika, IT a právo.“ Rozhodněte se pro studium na soukromé VŠ a vyberte si obor, který Vám Vaši finanční investici vrátí v podobě lepšího uplatnění na pracovním trhu a možnosti pracovního růstu.

Přečtěte si

Barcelona, město streetartu, trávy a anarchie
11. září 1714 podlehla Barcelona španělskému králi Filipu V. a přišla o svoji nezávislost. O 299 let později tvoří Barceloňané lidský řetěz, který se táhne na několik kilometrů, aby demonstrovali svoji touhu po nezávislosti. Nenechte se…
Srí Lanka: tady žijí lvi - I. část
Bílé místo na mapě a na něm nápis „tady žijí lvi“ – tak to je pro mě Srí Lanka. Země dvou národů, Tamilců a Sinhálců, kterou si ukradli Portugalci, jim ji vyrvali Holanďani a nakonec ji ovládli Britové. Pro turisty je to ráj, pro bátůžkáře…
Srovnejte s námi poplatky spojené s prodlužováním studia
Protáhnout si dobu studia může každý student veřejné vysoké školy o jeden rok, než je standardní doba studia. Ti, kteří z jakéhokoli důvodu potřebují k úspěšnému absolvování vysoké školy ještě další čas, musí počítat s poplatky spojenými…
Jak se poprat s diplomkou
Při pohledu zvenčí se zdá, že psaní diplomové práce začíná usednutím ke klávesnici a končí uložením poslední změny v dokumentu. Každý, koho tato vysokoškolská disciplína potkala, ale ví, že jde o mnohem víc. Pokazit se může ledacos. Od…
8 rad, jak ze svého jména udělat osobní značku
Všimli jste si, že lidé často jdou do kina na film jenom proto, že v něm hraje Johny Depp? Ačkoliv to nic nevypovídá o hodnotě filmu, on sám má tak dobrou pověst, že to lidi přitáhne. To proto, že Johny Depp je skutečně dobrý herec, který si…